Náš pravidelný velikonoční pořad letos připad na Boží Hod Velikonoční, neděli 27. března. Měl název "Normální koncert" a autorsky i režijně se ho ujal Jarda Chromeček, který také obstaral průvodní slovo. Vymyslel to dobře, mimo jiné také tím, že při těch všech starostech "o" by nestíhal hrát:-). To byl - uznejte - odzbrojující argument...Dojem, že Jarda nemá zuby, je klamný. Má.

Takže zase stará dobrá parta...

zbylé kontry Koťa José a Martin Gajda (Tyllda na posledni chvilku cukl),

Janek, Hojsa (nečervená se studem, to on ne...byl jenom pár dní na horách) a Magda

a trio: zelení Koťa Mira, Kuželka a Ríša.

Autorským záměrem bylo letos předvést kus pěkné muziky, zpěvu a tance (bez našich obvyklých legrácek). Jarin ovšem vybral taková muzikantská a pěvecká čísla (o těch tanečních níž), která jsou sice moc pěkná, ale námi skoro nehrávaná a navíc sakramentsky těžká (ovšem proč ne - nehrál, že?). Lenka Gajdová si zazpívala "Hnalo dívča krávy" a Pavel Múčka (oba při závěrečné děkovačce) cigánskou ze Strážnice "Velký větr fúká".

Sobě i ostatním jsme připomenuli historii asendy...odvedenecké vojenské zazpívali naši branci (teď už v záloze)

v čele s Janem Gajdou st. Verbovali,

a pan František Mrenka měl za úkol vzpomínkou připomenout, jak to tenkrát bývalo (jako koňák vozil odvedence..).

Nikdo z nás netušil, že z původně plánované pietní vzpomínky se stane takový komický výstup, kdy hlediště i muzika řve smíchy a ti ostatní mají co dělat, aby to udrželi (škoda, že není líp vidět v pozadí stojící Jura Slezák..)
"...kuuur.a, já sem měl dycky lepší biče než koně... "

...byl to, myslím, první koncert, kdy jsme si na jevišti vystačili jenom s jedním párovým tancem - danajem. Nejdřív v provedení současném,

potom na základě ukázky z filmu Věčná píseň tak, jak se tancoval okolo roku 1946. To byly fofry!!

Dřív býval běžnou součástí každého podobného koncertu lidový vypravěč. Tonda Vávra byl výborný - jeho frky byly lidové, neotřelé, neurážely...

Dojem, že nemá zuby, není klamný. Nemá.

Ekvivalent našeho slováckého verbuňku předvedli tanečníci Potizského folklórního souboru z maďarského města Pécz ( při závěrečné děkovačce představeného nemystifikačním pravým názvem Břeclavan). Skvělé, hoši!

Závěrečným číslem jsme si dovolili nastínit, kam by se také strážnický danaj mohl vyvinout za sto let. Dalších slov netřeba...

"Hoď hoooooooooo tam!"

celý koncert fotil (a nechal se vyfotit) Pavel Sochor.

Tak se nám to zase seriózě nepovedlo ...snad příští rok :-)